Probíhá připojení k serveru. Prosím, počkejte.

Nedaří se obnovit spojení se serverem. Načtěte stránku znovu k obnovení spojení. Načíst stránku znovu lze i stiskem klávesy F5.

Nepodařilo se obnovit spojení se serverem. Načtěte stránku znovu k obnovení spojení. Načíst stránku znovu lze i stiskem klávesy F5.

Otázka - Odpověď z 6.9.2021

Datum: 6.9.2021 | Autor: Pjakin Valerij Viktorovič | Značky: Otázka - Odpověď | Jazyky: Český

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 06.09.2021. Neustále nám posílají otázku, na kterou jste už nejednou odpovídal. Proč se v našem pořadu stále ještě více věnujete vnější politice, přestože je hodně problémů i událostí, ke kterým dochází uvnitř Ruska. Těm ale věnujete méně pozornosti než událostem na mezinárodní globální aréně. Proč tomu tak je?

Správně jste podotknul, že jsem na tuto otázku už nejednou odpovídal a nehledě na to, že v poslední době dost často o tomto tématu mluvíme, tak to lidé stále nechápou. Někdo se zeptá: „Kdy že to bylo, kdy jste tak sáhodlouze mluvil o tomto tématu?“ Tak vám připomenu, že v poslední době je ta otázka státní vlajky a erbu prakticky hlavním proudem našich pořadů Otázka-Odpověď. A co má společného vlajka s vnitřní politikou a jak s tím souvisí vnější politika? Jak to všechno spolu souvisí?

Je to vše velice jednoduché. Volba otázek, na které je zapotřebí odpovídat, je podmíněná volbou, osvětlováním právě těch procesů, které mají bezprostřední vztah k procesům probíhajícím jak uvnitř Ruska, tak i k těm, které se Ruska dotýkají na úrovni mezinárodní, globální politiky. Jedná se o to, jaké úrovně suverenity Rusko dosáhlo a o jeho možnosti dosahovat svých cílů. A s tím přímo souvisí vlajka. Lidé říkají: „Jaký je v tom rozdíl, zda je vlajka taková nebo maková? Jen se podívejte, kolik jsme toho dosáhli i pod tou trikolórou, zatímco náš stát odrovnali pod rudou vlajkou.“

Tyto úvahy jsou… Nu, pokud to převedeme do roviny Velké vlastenecké války, tak to budou úvahy ve stylu: „Jaký je rozdíl v tom, zda si oblečeme důstojnické uniformy NKVD nebo SS? Vždyť v tom vlastně není žádný rozdíl.“ Jenže všichni si přece velmi dobře uvědomují, že každá ta uniforma byla vyjádřením podstaty, smyslu činnosti určitých sociálních institutů. Pokud v tom nevidíte rozdíl, tak se na to rovnou můžete dívat stylem: „Bylo vůbec zapotřebí bránit Leningrad? Možná by bylo lepší se rovnou vzdát? Vždyť jaký je v tom rozdíl?“ Na tom se staví i to porovnávání Stalina s Hitlerem, kteří prý stejně likvidovali lidi. Jedna pracovnice ministerstva zahraničí to dotáhla dokonce ještě dál, když řekla, že Stalin byl vlastně ještě horší, protože ten likvidoval svůj národ, kdežto Hitler cizí národy.

Je nutné porozumět tomu, jaký je v tom rozdíl a proč pod rudou vlajkou došlo k zaprodání státní suverenity a pod trikolórou probíhá obrození. Ta věc se má tak, že každý státní symbol vyjadřuje stav státní suverenity daného státu v mezinárodních vztazích. A proto se zrádci SSSR museli přetvařovat a dělat ze sebe vlastence SSSR/Ruska, neboť nad naším státem vlála rudá vlajka, a všichni to brali jako konkrétní ideologický symbol, na kterém bylo postaveno budování státu a bylo tedy nutné navenek se tvářit, že vám záleží na rozvoji státu… Vždyť čím začínal Gorbačov? „Chceme více socialismu!“ A až potom, kdy svou záškodnickou činností...

Je to, jako když si cizí špión oblékl uniformu sovětského důstojníka a ve skutečnosti prováděl záškodnickou činnost, diverzi ve vztahu k ozbrojeným silám, tak stejné je to v tomto případě. Ten člověk se zahaloval do vlasteneckých, ideologických postulátů, aby mohl podvést lidi a přivést systém ke krachu. Na tom pracovaly určité vrstvy sovětské partajní nomenklatury, ale byly přitom nuceny hrát si na vlastenectví, aby mohly stát zaprodat. Ale až do poslední chvíle, než byla spuštěna sovětská vlajka, nebylo jasné, jak to všechno dopadne. Zda bude Rusko/SSSR suverénním státem, zda se vrátí, nebo se promění v surovinový přívěšek Západu.

Proto také taková reakce. Jakmile byl ustaven Státní výbor pro výjimečný stav (GKČP), následovala reakce: „My jsme tady a stojíme za státem. Ano, viděli jsme, že došlo ke zradě, ale s těmi zrádci jste přece zatočili!“ Nepochopili, že GKČP byla vlastně provokace, aby byly odstraněny zbytky těch řídících pracovníků, kteří stále byli připraveni obnovovat stát. Ale zase je odstraňovali pod hesly: „Více vlastenectví, více socialismu…!“ To až potom se rozběhl kapitalismus se vší parádou, začal řádit.

Dnes je ta situace přesně opačná. Veškerá obnova Ruska, nějaké jeho úspěchy v ekonomickém rozvoji, v politickém rozvoji, ve zlepšování postavení Ruska ve světě a ve využití ruských zdrojů v zájmu národů Ruska, to vše probíhá pouze za těch podmínek, kdy musí státní činitelé dokonce i té nejvyšší úrovně vyjadřovat svůj příklon k těm či oněm nadnárodním principům řízení, které mění náš stát v kolonii! Které z něj dělají kolonii! Vždyť to není jen tak, že teď probíhají pokusy připravit Rusko dokonce i o tuto koloniální trikolóru, abychom se proměnili v území bez jakékoliv vlajky. Protože se ukázalo, že i za těchto podmínek dokáže státní řízení manévrovat a schovávajíce se za… „Nu, ano, my jsme pro ty lidské hodnoty, jsme pro…“ Jak to říkají? „Aby nadnárodní, mezinárodní zákony byly prioritní… To jen teď jsme udělali takovou malou ústavní změnu.“

Ale v jaké části ústavy? Tu základní část ústavy ponechali beze změn, takže tam pořád je ten článek deklarující nadřazenost mezinárodního práva. Takže teď je ta naše ústava úplně stejná jako náš dvojhlavý erb. Na jedné straně se tam mluví o státní suverenitě a na druhé je mezinárodní právo stále nadřazeno naší vnitřní právní úpravě. To právě proto teď probíhá pokus o státní převrat, protože se to vzájemně tluče. Nu, řečeno sovětským slovníkem, kdy ten sovětský partajní aparát, ta dnešní „elita“ ve státním řízení hodlala Putina odrovnat? Kdy řekla: „Končíme, rozcházíme se s tebou! Už jsme si tě přečetli a chceme, aby Rusko bylo pouhým územím, kde se těží zdroje a my tu budeme sloužit Západu jako obslužná elita!“ Tehdy, s tou penzijní reformou. Už tehdy tím dali najevo, konceptuálně to postavili tak, že Rusko nemá být suverénním státem. To byl ten úhelný kámen.

A když tu v první řadě probíráme mezinárodní situaci, tak o čem mluvíme? Mluvíme o procesech, které tak či onak ovlivňují průběh politiky uvnitř Ruska. Všechny naše politické a ekonomické rozbroje uvnitř Ruska se odvíjejí od nadnárodního řízení. A rozumíme-li správně rovnováze sil ve světě, můžeme také správně manévrovat uvnitř státu a dělat v něm něco pro lidi. A pokud to nedokážeme, tak se blamujeme, přináší nám to ztráty, protože každý systém je schopný se rozvíjet nebo alespoň přežívat, jsou-li jeho zdroje vyšší nebo se alespoň rovnají tlaku prostředí. A nedostatek zdrojových možností musí být kompenzován vyšší kvalitou řízení. To je pravidlo Dostatečně všeobecné teorie řízení. Takže čím větší je proti nám vyvíjen tlak, tím více musíme manévrovat. Musíme správně využívat ty procesy, které jsou ve světě a dotýkají se Ruska, abychom s využitím těchto procesů zlepšili stav uvnitř Ruska. A přesně tohle Putin také dělal. On pozvedal stát tak, že řešil globální problémy.

A jaká teď vznikla situace? Probíhá vymezování se. Americká státní elita se s plnou silou pustila do křížku s globální elitou globálního prediktoru v otázce řízení světa. Americká státní elita, která si zvykla na podmínky, ve kterých vyrostla, kdy měly USA postavení světového četníka, chce stejně jako dřív dál parazitovat na zdrojích celé planety. Jenže svět už dál Pax Americana nevydrží, jednoduše nevydrží. To je to, co si ona neuvědomuje. To právě proto probíhá přestavba všech států a národů, to právě proto se všechno omezuje. Jen se podívejte, jak omezují běžný masový turismus. To je konec hýření střední třídy, není tu Sovětský svaz a zdrojů je málo. Takže dřepte doma a budujte místní průmysl, makejte. Všude se omezuje ta nadspotřeba, mění se struktura spotřeby. Vždyť koronavirus je zaměřen přesně na to, řeší přesně tento úkol, ta koronavirová hysterie.

Takže je to o tom, že před všemi ve světě teď stojí úkol, aby své státy osvobodili od elit v podobě podpindosníků. Tedy od těch, kteří pracují ke škodě svých států a v zájmech státní elity USA. Protože státní elita USA vede svět ke globální zkáze, jednoduše ke zkáze, kdy tu nebude vůbec nic. Všichni podpindosníci světa jsou očarováni tím, že slunce vychází ve Washingtonu a jsou připraveni splnit jakýkoliv příkaz.

Takže když probíráme otázky vnější politiky, globální politiky, mezinárodní politiky, tak poukazujeme na situace, za kterých je možné ořezání té vnitřní podpindosnické, vlasovské takzvané elity uvnitř státu nebo na to, že vznikl nějaký problém. Když se vypořádáme s tím vnějším tlakem, tak potom dokážeme vyřešit problém s vnitřními zrádci, s vlasovci, hitlerovci, kteří nechtějí obrodu našeho státu jako suverénního státu. A v tom mimochodem ta otázka vlajky vůbec není někde na posledním místě.

A když někdo tvrdí, že trikolóra byla vlajkou Romanovců, tak lže! A když někdo tvrdí, že vlasovci měli jinou vlajku, že měli na nášivkách ondřejský kříž, tak také lže, a to z jednoho jednoduchého důvodu, že v německé vojenské tradici, vojenské kultuře nebylo zvykem takto nosit barvy státní vlajky, prostě nebylo. Esesáci pravda měli takové pásky na rukávu červené s hákovým křížem v bílém kruhu, ale na černé uniformě, na té zelené je už zpravidla neměli. Proč? Jak to vzniklo? Všechny útvary Třetí říše nosily svá, vojsková označení. Proto také ruská 29. granátnická divize SS měla jednu symboliku, Ruská osvobozenecká armáda jinou, kozáci třetí a tak dále, všichni měli rozdílnou symboliku, ale spojovalo je jedno, vlajka! Jedna státní vlajka! Protože bylo v plánu na našem území zformovat kvazistátní útvar, kolonii s jednou vlajkou, kterou byla TRIKOLÓRA!

Trikolóra nikdy nebyla státní vlajkou Ruska s výjimkou velmi krátkého období z konce září roku 1917 do října stejného roku, kdy říjnová revoluce tohle zase změnila. A všechny bělogvardějské jednotky také nebyly sjednoceny pod touto trikolórou, nebyly pod ní sjednoceny. Někdo měl například vlajku "samostatné" Sibiře a někdo bělogvardějskou trikolóru. To až Hitler všechny sjednotil pod trikolóru, všechny pod ní sjednotil. Všechny národní jednotky a tak dále. Podívejte se na filmovou kroniku!

Je nutné si uvědomovat, k čemu vede jaká vlajka. To je k té vnější a vnitřní politice. Jestliže víme, že vnitřní politika se odvíjí od vnějšího stavu, od nadnárodního řízení, tak abychom dokázali řešit vnitropolitické úkoly, musíme nejdříve odstřihnout to vnější řízení. Takže tím, že řešíme vnější politické úkoly, zároveň řešíme i vnitropolitické úkoly. Přesně tímto způsobem Putin pozvedal stát. A právě proto, že se tvářil jako správce té kolonie, je dokázal převézt a posunovat Rusko k získání suverenity.

Signálem je to, že se nás pokouší připravit o vlajku úplně. Chtějí nás proměnit v pouhé území. A někteří lidé s nimi pracují na dvě přihrávky: „Nu, ti vlasovci jsou jen malou epizodou ve staletých dějinách ruské trikolóry!“ Ta trikolóra nikdy státní vlajkou nebyla! To je třeba si vyjasnit s konečnou platností. A od února do září 1917 Rusko nemělo státní vlajku. A tři sta let vlády dynastie Romanovců jsme měli carskou vlajku Domu Romanovců, která však nebyla státní vlajkou. Pokus Mikuláše II. vyřešit tu věc s volbou státní vlajky skončil bezúspěšně. Pokus Alexandra III., neboť ani on nechtěl bílo-modro-červenou vlajku, ten chtěl černo-žluto-bílou, černo-zlato-bílou, ale ani jemu to nevyšlo, zabránili mu v tom.

A Petr I., který se jako první začal bránit zavedení trikolóry, tak ten zavedl heraldické barvy právě v té černo-žluto-bílé... ...škále. Vždyť šerpy, pásy, kokardy, všechno bylo právě v této barevné škále. Tak proč tedy nepoužil státní barvy, když prý jsme měli vlaku bílo-modro-červenou? Proč vše zaváděl v černo-žluto-bílých barvách? A o tom to je.

Takže pokud chceme vyřešit nějaké vnitropolitické úkoly, tak musíme mít jasnou představu o tom, jaké procesy ve světě probíhají, jaký je na Rusko zvnějšku vyvíjen tlak, jakou podporu mají podpindosnické elity, jakou podporu mají představitelé globalistů, co je pozitivní a co negativní pro vlastence. O tom všem musíme mít představu! Navíc je třeba si uvědomovat, že růst hrozby na našich hranicích vede k tomu, že se zvyšují náklady na obranu. Vždyť když lidé říkají: „Na obranu ty výdaje rostou a co školství, zdravotnictví? Ty stagnují!“ Je přece třeba si uvědomit tu jednoduchou věc, že pokud neubráníme bezpečnost našeho státu, tak nebude ani žádné školství ani žádné zdravotnictví. Nic z toho nebude. Musíme se ubránit.

Všechny takové návrhy jsou stejné, jakoby někdo za Velké vlastenecké války říkal: „Proč tolik utrácíte na obranu, za armádu? Kdybyste raději pozvedali školství a zdravotnictví v regionech, kudy nevede fronta.“ Vždyť naopak pozvedání vojensko-průmyslového komplexu znamená celkové pozvedání ekonomiky státu. Všude je vojensko-průmyslový komplex lokomotivou celé ekonomiky. Právě tam se soustřeďují vysoce technologické výroby a vědecky náročné výroby. Tohle přece posunuje kupředu celý svět. V celém světě to takto jde kupředu.

Takže když mluví o snižování výdajů na obranu státu, tak mluví o tom, že přímo chtějí, aby stát přestal existovat. Jakmile náš stát nebude schopný se ubránit, nebudeme mít ekonomiku, vysoce technologickou a vědecky náročnou výrobu a nebudeme mít žádné školství ani zdravotnictví. Nebo jste snad už všichni zapomněli na devadesátá léta, kdy přesně tohle udělali? Kdy ponechali armádu svému osudu a veškerá výroba šla k čertu? A jak to vypadalo? Okamžitě to vedlo k degradaci školství i zdravotnictví. A tady to máte.

Proto je jasné, že abychom chápali, jak máme řešit problémy uvnitř státu, jak mohou být vyřešeny, musíme analyzovat vnější politické nátlakové faktory. A pokud těm procesům rozumíme správně, víme, jak našeho protivníka něčím svázat a využít jeho svázané ruce, využít to pro své vnitropolitické úkoly, zbavit se vlasovců v řízení, zbavit se podpindosnické „elity“ v řízení a uchopit řízení vnitřní ekonomiky státu do svých rukou, zajistit, aby nikdo nemohl na stát vyvíjet nátlak zvnějšku, to je to, co můžeme udělat! A pokud to nedokážeme, ničeho nedosáhneme, prostě to nebudeme umět a bude zcela zbytečné mluvit o vnitropolitických a vnitroekonomických problémech v Rusku, aniž bychom věděli, odkud se ty problémy berou. A ony se odvíjí od globální, mezinárodní politiky. To až potom se promítají v Rusku. Nebudou-li ty problémy vyřešeny tam, tak potom ani tady. A nám neustále navrhují, překopávejte to tady a to s vědomím, že nebudou-li ty problémy vyřešeny tam, ani zde nic nevyřešíme. "Jen se tu v tom přehrabujte, a potom chcípněte." Putin postupuje správně. Řeší rozsáhlé problémy ve světě, a potom to může promítat i dovnitř Ruska. Proto bylo ve washingtonském stranickém výboru rozhodnuto provést státní převrat a pracuje se na tom.

Jak to postavila ta Taťána Ďačenko? Tak, aby veškerá ta pandemie okolo koronaviru vedla k odstoupení Putina nebo k jinému způsobu, jak se ho zbavit. Máme celý náš stát položit k nohám našeho amerického páníčka. To je jejich úkol. Zcela účelově zvedají ceny, zcela účelově vedou ekonomiku ke stagnaci, zcela účelově teď rozdělují lidi. Jen se podívejte na tu situaci okolo koronaviru. Zcela vyloučili z informační oblasti odborníky virology, epidemiology. Zbyli tam jenom „propaganďáci“! Jinak se nazvat nedají.

A co dělají? Propagují nenávist a strach! Přes strach propagují… „Bojte se nemoci a hlavně nenáviďte ty, kteří si dovolí přemýšlet! Neboť jejich vzdělanostní úroveň je vyšší a mají tu drzost, že myslí! Tak ty musíte nenávidět!“ Vaše nenávist nesmí směřovat na ty, kteří vás nutí chodit s náhubkem." Když už bylo tisíckrát prokázáno…! Oni přece všichni lžou! Ti, kteří prosazují masové očkování a tak dále. Oni přece neustále lžou! Neustále lžou! A pokud nemáte paměť akváriové rybičky, desetivteřinovou, ale dokážete si něco pamatovat alespoň měsíc dva, tak přece musíte vidět, jak taková Popova neustále jen lže, lže a lže! Pokaždé sami sebe vyvracejí. I ti ostatní, kteří se chovají stejně. Dělají to tak v celém světě! Protože počítají s tím, že dav je sešlost lidí, kteří žijí podle tradic a přebírají názory autorit. Ty tradice vytvořili, autority taky a historická paměť davu je od přítomnosti +/- dva týdny. A proto také v rámci těch dvou týdnů manévrují.

Uvedu zcela nedávný příklad ze Švédska. Podle mne to bylo Švédsko, ano Švédsko. Premiéra tam za to, že zvoral všechno, co mohl, na co sáhnul, parlament odvolal z jeho funkce. A bylo, zdálo by se, že to je vítězství. Uběhly dva týdny a stejný parlament, který ho předtím odvolal, ho znovu zvolil premiérem: „Dav už se uklidnil, tak co bychom si s tím dobytkem dělali hlavu. On přece vše v zásadě dělá správně…“ Úplně stejným způsobem vodí za nos dav všude, úplně stejně.

Proto musíte vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy a mít historickou paměť. A když někdo, kdo nebyl o tuto paměť připraven, vidí, jak všichni ti, co nás nutí nosit náhubky a vyřvávají o masovém očkování, vrší jen lež za lží, a že nejsou připouštěni odborníci, aby vedli otevřený dialog, virologové, epidemiologové. Ty nikdo nepustí do televize, nenechají je vystupovat v médiích. Manipulátoři to vidí a přes televizi rozsévají nenávist. Připravují stát k občanské válce, ale už na základě zdravotnictví. Ty s maskami proti těm bez nich. Přičemž nenávist těch, kteří ty masky nosí k těm, co to odmítají, je neskutečná. A je podněcována přes televizi, všemi!

A odkud se vzal koronavirus? Je to světový problém! Pokud rozumíme tomu, jak to probíhá ve světě, jaký běží řízený proces přeformátování celého světa, tak dokážeme také vypracovat ty správné mechanismy, aby nás neřídili zvnějšku a u nás ve státě nerozsévali sváry mezi lidmi, nevyvolávali strach a paniku. Aby ve vztazích mezi lidmi byla harmonie. Potom budeme jednat správně, a neporozumíme-li, tak nás budou stále vodit za nos. Jedny vystrašili do takové míry, že nenávidí ty druhé a jsou připraveni je zabíjet.









Další otázka. Opět Afghánistán. - Jak jste říkal, to téma bude dlouhodobé.

A problémové pro všechny státy světa.

Tentokrát prosí o komentář k tomu, co se děje v tom Pandžšíru. Představitelé nové moci prohlašují, že se jim povedlo vzít pod svou plnou kontrolu tuto afghánskou provincii, jenže představitelé odporu to zase vyvracejí a tvrdí, že boje pokračují. Ty informace o obsazení Pandžšíru přicházejí už podruhé za posledních pár dnů. Co se děje?

To není jen podruhé, ty informace přicházejí stále rozporuplné. Jedni tvrdí, že se Pandžšíru zmocnili, druzí zase že ne. Ale ta otázka, zda se ho zmocnili či ne, je fakticky otázkou, takovou aplikovanou… Neboť znovu opakuji, že stav Tálibů je fakticky takový, že v zásadě nejsou schopni k plnému ozbrojenému boji na území celého Afghánistánu. Pokrývají ho jen velmi tenkou vrstvou a dokážou vybudovat státnost… Pokud se jim to podaří! K tomu se určitě teď vrátíme. Povede se jim to jen v případě, že nezabřednou do pozičních bojů s dalšími klanově-korporativními skupinami, se skupinami plemen žijícími v Afghánistánu. Je tam velká pestrost plemen a národů, které jsou na úrovni rodového zřízení s prvními zárodky formování státního útvaru.

Pro Tálibán je tedy velice důležité vyřešit ten problém Pandžšíru. Jestliže ho nevyřeší, může se jejich moc ve státě sesypat, a proto se to těší takové pozornosti. Ale jak už jsem říkal, poukazoval jsem na dvě věci. Zaprvé, že pouze v minulosti bylo možné se dlouhodobě zabarikádovat v Pandžšíru a ustát to tam s vědomím, že nepřítel na vás nemůže. Jenže dnes, se současnými technologiemi, tuto dolinu uzavřít a odsoudit ji k záhubě je velice jednoduché s využitím například těch přenosných protiletadlových a protitankových systémů, kterých se Tálibán zmocnil ve velkém množství. Fakticky mu to tam bylo ponecháno zcela cíleně Američany. To znamená, že cílem bylo ho velmi dobře ozbrojit. To je také zapotřebí okomentovat zvlášť, co a jak.

Do té doliny se stáhlo hodně skupin, které tak přetížily možnost dlouhodobě tam vyžít. Jenže problém je v tom, že Tálibové ten čas „vyhladovět“ je, nemají a potřebují to vyřešit rychle. A to se dá dvěma způsoby. První způsob je diplomatický. Proto se také Tálibové obrátili na ruské velvyslanectví. Druhý způsob je ten, jakým jsou zvyklí řešit všechny otázky globalisté a vůbec Západ obecně. Tedy plná likvidace těmi prostředky, které jsou k dispozici. A jaké prostředky jsou dostupné?

Je to velice jednoduché. Minulý týden bylo výročí smrti Alexandra Vladimiroviče Zacharčenka. Ať je mu zem lehká, má skutečně velké zásluhy s ohledem na Donbas. Ale to není důvod, proč ho nyní zmiňuji. Do jeho blízkého okolí se infiltroval člověk, který napomohl k jeho likvidaci, to díky němu se povedlo zorganizovat úspěšný atentát. A co se děje nyní? Ano, Tálibové vešli do Pandžšíru prakticky bez boje, ale ihned uvázli. A hned, přímo jako z nebe, když prohrávali informační válku, tak tiskový mluvčí neznámo jak, zahynul. Prohrávali válku na bojišti a najednou jeden za druhým, prakticky v jednom dni, byla zabita celá řada velitelů, přičemž se to nestalo na bojišti.

O čem to vypovídá? Když zakládali afghánskou armádu, tak Američané ke každému přistavili člověka, tedy ke každému veliteli určité úrovně přistavili člověka s úkolem v potřebném okamžiku ho zlikvidovat. Ti potom dostali rozkaz a splnili svůj úkol. Takže jak bude tato otázka řešena dále, ukáže život. Ale zatím přistoupili právě k tomuto způsobu, zbavit odpor lídrů s tím, že potom přijdou: „Pojďme se dohodnout! Přestanete proti nám bojovat a společně vybudujeme stát.“ Ale jaký stát mohou vybudovat?

Napřed k tomu státu. Tálibové se obrátili na celý svět: „Poskytněte nám odborníky, abychom obnovili afghánskou ekonomiku a mohli rozvíjet svůj stát.“ A otázkou je, jací to byli Tálibové? Kde je afghánská vláda, která by reálně řídila všechny ty procesy? To znamená, že je nějaká dohoda mezi polními veliteli Tálibánu, kteří jsou organizováni na vyšší úrovni a něco rozhodují. O čem a jak rozhodují… Ten problém je ale jinde, jaký stát hodláte vybudovat? Jakou máte o tom státu představu? Oni říkají: „Zahraniční odborníci, přijeďte k nám, podívejte se, v jakém jsme stavu a vypracujte podobu moderního státu, jaký je možný s vaší pomocí vybudovat.“

Chápete to? Vždyť to je kolonializmus se vším všudy, jen v jiném balení. Oni tak fakticky uznávají, že sami nejsou schopni vybudovat moderní stát, vůbec nejsou schopni vybudovat moderní stát, a proto potřebují nějaké nadnárodní řízení, které takové státy buduje. A já se ptám, kdo to bude? Jen se podívejte. Nikdo ze států příliš nepospíchá se tam nějak angažovat. Pročpak asi? Je to tak, že se musíme vrátit k tomu, proč všechny ty události začaly. A začaly proto, aby byla vyprovokována lidská vlna, která by smetla středoasijské republiky bývalého SSSR a celá se potom s plnou silou přelila do Ruska. Jenže to se jim nedaří. A proč? Protože Tálibové, kteří napřed likvidovali všechny oborníky, vojáky vládní armády, už předvedli, že přicházejí se stejnými ideologickými postoji, konceptuálním pojetím, se kterým se tam vraceli i v roce 1996. Nu promiňte, tak rychle se nedá změnit kultura národa, který potřebuje mnoho staletí, aby z jednoho stavu přešel do jiného.

A jedním z prostředků boje proti Tálibům, bylo afghánské letectvo. Je sice slabé, ale ten brazilský Super Tucano, lehký bojový letoun, ještě turbovrtulový, byl vyvinut k tomu, aby bojoval proti drogovým kartelům, které nemají vlastní protiletadlové systémy. A pro tyto případy je plně efektivní. A ukázal se být efektivní i pro boj s Tálibánem, plně efektivní. Desetina těchto vyrobených letadel Super Tucano ve výzbroji všech států, myslím, že typové označení je A-29, teď nevím určitě, byla ve výzbroji ozbrojených sil Afghánistánu. To je celkem značná síla, je to více než dvacet strojů a ty byly v boji proti Tálibům velice efektivní. Nevelká bombová zátěž, nevelké rychlosti, dost dobrá výzbroj, obzvláště v měřítku 2. světové války, která umožňovala s dostatečnou přesností útočit na pozice Tálibánu.

A jak začali Tálibové bojovat proti tomuto letectvu? Správně, začali vraždit letce a jejich rodiny. A bylo vyřešeno. Uvěří po tom všem ti letci, že jsou Tálibové taková neviňátka? Půjdou k nim do služby? Tálibové teď mají zbytky těch… Část jich odletěla do Uzbekistánu, část jinam, ale řádově deset strojů tam ještě v Afghánistánu zbylo, tedy přesněji bylo. A ty teď Tálibové velice potřebují pro boje v Pandžšíru. Prostě je potřebují, ale nemají letce. To je k té otázce, kdy lidé říkají, že jim tam bylo zanecháno strašně moc zbraní, takže nyní mohou bojovat. A kdo s nimi bude bojovat? Jen ti, kteří takovou techniku umí používat. A praxe ukázala, že Tálibové tuto techniku používat neumí. A proto také není nic udivujícího na tom, že po určitých dohodách s Íránem, část této techniky začala být hned odesílána karavanami do Íránu. Tálibům je v takovém množství k ničemu a vlastně ji ani neumí správně používat.

Takže co pozorujeme? Američané, americká státní elita, která si svým odchodem přála způsobit problémy Íránu, Indii, Pákistánu… Na afghánsko-pákistánské hranici… Ukazovali, co se dělo na kábulském letišti, ale co se dělo tam, nikdo neukázal. Vždyť tam to byla úplná katastrofa a dosud to v plné míře nebylo vyřešeno. A obzvláště tak chtěla vnést destabilizaci do Ruska, a to vše bylo najednou zablokováno tím, že když Tálibům přenechali celý Afghánistán, mají teď zájem o to, aby nedocházelo k velkým přesunům lidských mas, aby byl všude klid a mohli se chopit státního řízení. Jenže dost dobře nevědí jak na to, proto musí být nastoleno zvnějšku. A americká státní elita pořád chce vyvolat tu vlnu, která by se po smetení středoasijských republik přelila do Ruska a destabilizovala tam situaci.

Proč tedy všechny státy teď vyčkávají? Dokonce i Číňané, ani ti nijak zvlášť nepospíchají. Tvrdí nám, že se tam Číňané angažují s plnou silou. Ani náhodou. Velice obezřele, stylem krok kupředu a dva zpátky. Metodou pokus omyl. Tam to zkusit, tady to zkusit… Nedokážou rozpoznat hráče. Myslíte si, že státní struktury různých těch států jsou informovány o globální politice? A to už vůbec nemluvím o těch směšných státech, které se zformovaly na postsovětském území. Ale dokonce i takoví velcí hráči, jako je Čína, a to je budoucí centrum koncentrace řízení, či Írán, stejné budoucí centrum koncentrace řízení, se na úrovni svých státních institucí nedokážou orientovat v tom, kdo z účastníků je součástí jakého scénáře. Je tam velmi mnoho neznámých.

Zdálo by se, že to Rusku otevírá široký prostor pro řešení svých problém, ohromný prostor, ale jaký máme kádrový sbor na ministerstvu zahraničí? Cožpak je to tam samý Sergej Viktorovič Lavrov? A to vede k tomu, že ani Rusko se tam nijak zvlášť neúčastní. Ten, kdo se teď bude podílet na nadnárodním urovnání všech problémů v Afghánistánu, kdo nepřipustí… Přitom nyní na tom mají Tálibové silný zájem, takže je díky tomu nutné vyřešit problém stabilizace celé situace v Afghánistánu. No a ten, kdo to udělá, tím vyřeší i mnohé své vnitřní problémy. Ale my také nepospícháme, naše ministerstvo zahraničních věcí má větší starost s tím, jak pomluvit Stalina a ospravedlnit to, že vlasovci měli trikolóru a se svým podílem na lži, že to je naše historická vlajka. Tohle je pracovní náplň ministerstva zahraničí?!

Takže teď se tam v Afghánistánu každý snaží něčeho dosáhnout, manévrují. A velkou pastí, jak jsem o tom už nejednou mluvil, je ta skutečnost, že je u nás Tálibán označen za teroristickou organizaci. Takže Saúdové se podíleli na útoku na Světové obchodní centrum a odvetný útok slíznul Afghánistán. Nu, logika je taková a aby se to ospravedlnilo, zapsali Tálibán mezi teroristické organizace. Dobrá, už se stalo a nejde to odestát. Ale podívejte se na to, Tálibové se zmocnili státu.

Teď opomineme to, že jim ten stát byl fakticky vydán, prostě je teď Afghánistán v jejich moci, a proto s nimi musí být vedena jednání.

A co potom s tou zásadou, že s teroristy se nevyjednává? Zítra se něčeho zmocní ISIL a také s ním budou vedena jednání? Taková je to logika? A to je mimochodem Overtonovo okno. A nejde to nějak zvrátit? Jde. Co je potřeba prohlásit? Že tam jsou různé síly, že Tálibán je koalicí různých politických sil, a že jsme připraveni pracovat s těmi silami, které jsou připraveny distancovat se od terorismu, odstranit z Tálibánu tyto teroristické směry. A je to, ta otázka bude vyřešena. Ale já nějak nepozoruji podobnou aktivitu v našich médiích, v diplomatických sborech vůbec všech států světa. Nikdo k tomu není připraven, všechny doběhli touto jednoduchou věcí, že prohlásili totéž.

A teď je třeba vést jednání a jak to udělat, když to jsou teroristé? Oddělit to a ukázat, že se tam část sil přidala k Tálibánu jen proto, že všichni čelili zahraniční okupaci, a právě teď nastal čas na jejich oddělení. A ta doba nastala už dříve, když Rusko začalo vyjednávat právě s tím křídlem, které odmítá teroristickou činnost. To křídlo, které odmítá teroristickou činnost, to jsou ti, co říkají, že se ženy budou učit a že nikomu nebudou bránit opustit stát, že nebudou provádět politické represe, a že vojáci afghánské armády budou moci sloužit i v afghánské armádě nového státu: „My jsme přišli s mírem. Nejsme teroristé. A ti, kteří těmi teroristy jsou, kteří na Afghánistán přivolali to neštěstí a zahraniční okupaci, s těmi jsme se nyní rozešli, protože oni chtějí dále válčit a my ne. Byli to jen naši situační spojenci.“

Proč tuto politiku nikdo nevede? Proč tu není takováto informační vlna? Nu, to byla rétorická otázka. Takže k té otázce proč. U nás v poslední době došlo k řadě konfliktů různých etnických diaspor v ruských městech. A co potom dělají? Vypovídají je. Správně, absolutně správně. Ale otázkou je, jak to do sebe zapadá? Teď jsou v Afghánistánu problémy a utíkají z něho běženci, a to i do středoasijských republik. A stejně tak začínají být do těchto středoasijských republik vykazováni mladí muži, kteří si přijeli do Ruska vydělat. Ty vydělané peníze posílali svým rodinám do svých zemí a nejednou jsou deportováni, takže najednou nemají v podstatě z čeho žít.

Je třeba je vypovídat? Je, protože tu musíme udělat pořádek. Jenže ten problém je v tom, že je třeba pracovat i s těmi republikami, aby zevnitř neexplodovaly. Je jasné, že se jedná o přípravu, umožnili nám uplatňovat tato státní opatření, ale právě jen v tom okamžiku, kdy potřebují zvýšit napětí ve středoasijských republikách, aby vybuchly a ta rázová vlna zasáhla i Rusko a všechno tu destabilizovala. Někdo ty pranice přece musel zorganizovat, někdo je zařídil. Přece k nim nedošlo jen tak z ničeho nic. Ty diaspory mohly své problémy řešit stejně jako dříve, i když by to nebylo zcela mírumilovně, tak by nějaký dialog přece jen probíhal. Ve rvačkách se moc nedohodnou. Ale někdo zcela účelově ty pranice vyvolal, masové rvačky, aby to vyvolalo potřebnou reakci, zvýšené napětí uvnitř Ruska a další napětí v těch středoasijských republikách, a to všechno se vrátilo vlnou do Ruska podpořené tím tlakem z Afghánistánu. To jsou přece jasně synchronizované události.

A já opakuji, že je třeba postihovat jakoukoliv etnickou zločinnost. Lidi, co nedodržují ruské zákony, je nutné vypovídat. Je to potřebné a je správné, že tomu tak je. Ale s přihlédnutím na tyto správné kroky je také nutné se postarat o stabilizaci situace v těch středoasijských republikách, aby tam nedošlo k explozi umocňované z Afghánistánu. A proto je nutné řešit ty problémy i v Afghánistánu.

Když přijde řeč na to, zda sovětský kontingent měl nebo neměl vstoupit do Afghánistánu, tak já odpovídám, dobře, že to udělal. Bylo to dobře, protože v té situaci to bylo východisko, vstoupit tam. Ale proč tam nakonec musel vstoupit? Protože do té doby jednali zcela nesprávně a dovedli to do situace, kdy zbylo pro vyřešení problému jediné východisko, vstoupit tam. Tak tam vstoupili a měli by si z toho učinit nějaké závěry a začít jednat správně. Ale opět jednali nesprávně až do okamžiku samotného odchodu. Ten odchod nebyl správný. A dále opět postupovali špatně až do okamžiku, kdy zradili Nadžíbulláha a Tálibové ho pověsili. Chápete to? Ta skutečnost, že jeden krok byl správný, po celé řadě nesprávných kroků, je ukazatelem toho, že v tom okamžiku ještě zaúčinkoval nějaký ten státní instinkt, že se prosadili lidé zaměření na rozvoj svého státu, na zajištění bezpečnosti svého státu.

A jak jsme se dopracovali k té situaci, že jsme museli vstoupit do Afghánistánu? To nebyla žádná řada chyb, to byla řada plánovitých kroků zaměřených na zradu státních zájmů Ruska na mezinárodní úrovni. A jak se to odrazilo uvnitř Ruska? To je k té otázce, zda je třeba řešit problémy na vnější aréně a jaký mají vliv na vnitřní problémy Ruska. Když nevyřešíme ty problémy tlaku prostředí zvnějšku, tak nikdy nevyřešíme ani vnitřní problémy, uvnitř systému. Právě proto je náš pořad zaměřen na klíčové procesy probíhající ve světě, aby správným řešením těchto problémů bylo potom možné řešit i vnitřní problémy. Je nutné odstavovat podpindosníky, kteří náš stát nevidí už dokonce ani jako kolonii, což označuje ta bílo-modro-červená vlajka, ale jen jako území, které mohou drancovat cizí státy, vydané k drancování cizím státům.









Valeriji Viktoroviči, okomentujte takzvanou návštěvu, takzvaného ukrajinského prezidenta Zelenského v USA a jeho setkání s Bidenem.

Oj, víte, to byla vlastně úplná, vyslovená pornografie. A zde už s tím termínem přeexponování nevystačíme. A já za to nemohu. Vždyť se podívejte, co se reálně děje. Přiletěl rezident USA na Ukrajině Zelenskij do Spojených států a setkal se tam s ministrem obrany. To by nebylo tak zvláštní. Ale ukrajinského ministra obrany Tarana tam z nějakého důvodu nazvali jakýmsi Těchranem. Nu dobrá. To by se ještě dalo svalit na nějakou podivnou jazykovou transkripci, i když už je jasné, že je jim úplně jedno, zda je to Taran nebo Těchran. No není to jedno? Ale když Zelenského nazvali Lewisky, tak to už je jasný ukazatel. Navíc to není poprvé, kdy takto Zelenského nazvali. Už v roce 2019 ho srovnávali s Monikou Lewinskou. Už tenkrát řekli, že jeho chování ve vztahu k prezidentovi USA je chováním Moniky Lewinské.

Zelenskij se tedy měl setkat s Bidenem, prezidentem USA a právě za těchto okolností ho nazvali Lewinsky. Co to má být? Oni něco vědí? Mají snad nějakou představu, jak ta jednání měla vypadat? Přece si pamatujeme, jak si Monika Lewinská uschovala pro soud šaty, ve kterých byla tenkrát s prezidentem USA. Takže myslet si, že šlo o přeřeknutí, není dost dobře možné. V tom roce 2019 už ho přímo porovnávali s Monikou Lewinskou. Takže šlo o narážku, že chce-li Zelenskij něčeho dosáhnout, i kdyby to nemělo být v přímém, ale jen přeneseném smyslu, měl by se chovat k prezidentu Bidenovi tak, jak se v přímém smyslu chovala Monika Lewinska ke Clintonovi.

A bylo toho ještě více. Tady šlo ještě o jakési možné analogie, ale kongresmanové mu darovali knihu, jak ona se jen jmenuje… Lehké úrazy hlavy... Lehká traumatická poranění hlavy. A já se opět ptám. Oni něco vědí? Mělo to snad pro Zelenského být nějaké varování? Vždyť, víte… Můžete někomu darovat nějaké knihy, ale speciálně to oznamovat, že byla darována právě taková kniha?! Mohli přece říci: „My jsme vydali nějaké knihy a tak vám chceme některé z nich darovat a tato kniha patří do celého toho souboru...“ Nebo jednoduše říci: „My tady vydáváme i knihy.“ Ale neměli přece vyzdvihovat právě tuto knihu ve vztahu k Zelenskému. To je přece úplně přímá narážka.

Takže napřed mu před setkáním s Bidenem dali najevo, že se má chovat jako Monika Lewinská, přestože ne v přímém, ale jen přeneseném smyslu. A poté, když odtamtud vyšel, tak řekl: „Je to dobré, zdá se, že žádné výtky nebyly…“ Už jen tohle, aby si prezident státu po setkání s jiným prezidentem oddechl, že žádné výtky nebyly. A kdo ho měl zač kárat? A oni mu dají knihu s názvem Lehká traumatická poranění hlavy. Co to má být? Jeho a celou… Vždyť je absolutně zesměšnili. Ukázali jim, že nejen že nejsou bráni jako státní úředníci, ale že jsou úplné nuly, a proto se k nim také podle toho chovají. Jen si představte tu situaci. Jaká asi musí být úroveň státního postavení Ukrajiny, že prezidenta tohoto státu, PREZIDENTA STÁTU, nazvou zcela jiným jménem. Vždyť je to jen jakýsi domorodec.

O tom setkání Zelenského s Bidenem v televizi informovali následovně. Ukázali obrázek a komentář zněl: „Dnes Biden řešil i další státní záležitosti.“ Kdo to je, a co tam dělal ten Zelenskij na pozadí tohoto komentáře… Biden řešil i další státní záležitosti. Dokonce se ani nemluvilo o setkání, ale jen o jakýchsi záležitostech… Nu, musel si to odbýt. Nešlo o setkání, prostě jen něco řešil s touto osobou, s tím šaškem.

A lidé říkají, vždyť to je stát… Jaký stát? V USA dali najevo, že pro ně žádný stát Ukrajina absolutně neexistuje, prostě neexistuje. Ať už na Ukrajině říkají, co chtějí. A ukázali to zcela názornými příklady. Přičemž Zelenskému přímo řekli: „Zatím máš jen lehké traumatické poranění hlavy. A pokud nebudeš dělat, co máš, nebudeš se chovat jako Monika Lewinská, tak může následovat i těžší zranění.“ Nu, symbolický jazyk je takový, s tím se nic nenadělá. Tak v takovém postavení se nachází Ukrajina. A i za této situace jde o přeexponování, dokud nebude jasné, kdo vyhraje, zda státní elita nebo ta globální. A Zelenskij? Ten si svůj osud zvolil sám. Problém je jen v tom, jaký osud si pro sebe zvolí národ Ukrajiny, její obyvatelstvo. Nyní je třeba se vymezit.



To byly pro dnešek všechny otázky.

Tak už nám nezbývá než zopakovat, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. Musíte si tento okruh rozšiřovat. Musíte vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy, abyste mohli svým působením na ně, vytvářením masových statistik, ochránit zájmy své i své rodiny. Abyste znovu nezůstali u rozbitého koryta, jako se to stalo v Rusku v únoru roku 17 a v prosinci roku 91, mám na mysli roky 1917 a 1991, kdy lidé jedním rázem přišli o svůj stát. Jeho obnova potom trvá velice dlouho a stojí to velké oběti. Je lepší zadržet stát před pádem do propasti, než se z ní potom hrabat.

Vzdát se suverenity… Jen se podívejte. Začalo to rokem 1953 a končilo úplnou ztrátou suverenity v roce 1991, to přece nebyla nijak dlouhá doba a superstát číslo jedna ve světě, Sovětský svaz se skácel i se všemi svými zdroji k nohám USA a dalších západních států, které okamžitě díky zdrojům SSSR vyřešily své ekonomické problémy a stabilizovaly své systémy. Vyhrabat se z toho je velice, opravdu velice těžké. Napřed nám vnutili koloniální vlajku a teď nás chtějí připravit dokonce i o ni.

Je přece nutné vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy, abyste ubránili zájmy své i své rodiny, zajistili zájmy státu, protože bez toho nebudete schopni zajistit ani zájmy své a své rodiny. Abyste tohle všechno dokázali, musíte vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. A takové znalosti naleznete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR, které byly zveřejněny do června roku 2018 a v pracích zveřejněných po roce 2018 Fondem konceptuálních technologií, v knihách ze série O světě křivých zrcadel. Právě v těchto čtyřech dílech z této série naleznete teorii, na jejímž základě bude možné pochopit procesy probíhající v současném světě, to, jak je vedena válka.

Vždyť válka neznamená jen bombardování, vybuchování nábojů a svist kulek. Válka je celý komplex opatření zaměřených na zmocnění se cizích přírodních, energetických a lidských zdrojů. Porozumíme-li tomu, jak to probíhá, porozumíme i tomu, jak se bez jediného výstřelu zhroutil SSSR, a proč se jeho neporazitelná, legendární armáda, která v boji poznala radost z vítězství, naše milovaná Rudá armáda zhroutila společně s celým státem. A také proč je nyní nutné pozvedávat vojensko- průmyslový komplex a pečovat o armádu, abychom dokázali stát vyvést z toho mezinárodního diktátu. To všechno je tam popsáno, ta teorie tam je.

Studujte to a stávejte se díky tomu konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny. Buďte šťastní. Přeji vám mírové nebe nad hlavou.

Do příštích setkání.


An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙